Dojmy:
Čtyři dny utrpení a bahna 😉 To nás však nezastavilo…
Všechno začalo běžným setkáním na vlakovém nádraží v UH. Proběhlo letmé seznámení a vyrazili jsme vlakem do severozápadního koutu Slovenska. Do Strečna (výchozího bodu našeho putování) jsme dorazili hladce, hladké však nebylo stoupání k prvnímu výškovému táboru na Chatu pod Suchým. Ani stovky výškových metrů, ani hrozba deště však nemohly pokazit dechberoucí panoramata. Při večerním stmelování kolektivu se opět vyznamenaly tzv. „ptákoviny s Machovou“, které prověřily naše IQ. Vydatný spánek nás posílil a my se vydali na nejobtížnější výstup našeho pochodu. Na začátek jsme si otestovali, jak vypadá mokro na Suchém, pak ale déšť přestal a my jsme si během putování po hřebeni užívali letecké výhledy do okolí. Úspěšně jsme se vyfotili na nejvyšším bodě Malé Fatry (Velký Kriváň, 1709 m n. m.) a pak zamířili k dalšímu výškovému táboru na Chatu pod Chlebom. Třetí den nás probudil silný vítr, hlásící blížící se déšť. Tak jsme se rozhodli, že zkusíme být rychlejší, než studená fronta, a vyrazili jsme směr Poludňový Grúň a Stoh. Nekonečný výstup a ještě nekonečnější sestup jsme opět všichni zvládli (na výbornou, maximálně na chvalitebnou). Naštěstí nás v Terchové čekal útulný penzion, kde jsme mohli provést hygienickou očistu a částečné odbahnění 😉 Celý den jsme zakončili nákupem, společným vařením a hostinou (podávalo se: kuřecí a krůtí steaky, zapékaný Hermelín, opečené brambory a zeleninový salát). Poslední den, i přes největší počet pádů, byl turisticky nejsnazší a provedl nás soutěskami Jánošíkových dier. Po poledni jsme již nasedali do autobusu a zamířili k domovu. Plní dojmů, unaveni, ale spokojeni sedíme ve vlaku a píšeme tento článek.
Závěrem děkujeme p. p. Machové a MUDr. Peťovi za organizaci tohoto kurzu.
Tomáš Večeřa + kolektiv
foto: Věra Machová